34. otázka - Jaké jsou důkazy, že je Bible knihou od Boha?

"Veškeré Písmo pochází z božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu." (2 Timoteovi 3:16-17)

Mnoho skeptiků se domnívá, že jediným důkazem o boží inspirovanosti Bible je její vlastní tvrzení o tom, že je inspirovaná. Jinými slovy - Bible má pravdu a je důvěryhodná prostě proto, že to sama říká. Mnoho lidí však nemá ani tušení, že existují velmi silné vnější důkazy o nadpřirozené inspiraci Bible. Výmluvná jsou v tomto kontextu některá svědectví různých vědců a badatelů, kteří se Bibli rozhodli zničit a zpochybnit. Začali ji proto ze všech různých stran detailně studovat. Nejeden z nich si však na tom "vylámal zuby" a pod tíhou důkazů se ke křesťanství obrátil. Podívejme se proto okrajově na několik oblastí ukazujících na božský původ biblických textů.

 1) Úžasná vnitřní jednota sdělení

Jedním z naprosto jedinečných rysů Bible je její pozoruhodná vnitřní jednota, která je "šifrována" do různých vrstev sdělení. To by nebylo nic zvláštního, kdyby takové dílo psal nějaký génius za svým psacím stolem. Problém je však v tom, že Bible není dílem jednoho člověka. Jedná se o desítky různých knih, které psaly desítky autorů napříč staletími. Tito autoři ani nevěděli, že nějaká Bible bude někdy existovat. Někteří byli vzdělaní, jiní prostí. Jejich ambicí nebylo sepsat pár kapitol k nějaké knize, která později vznikne. Prostě zaznamenali to, co s Bohem zažili, nebo čeho byli svědky. Přes to všechno tvořili postupně smysluplné dílo, které vytváří komplexní sdělení. Výborně tuto skutečnost vystihuje následující přirovnání:

Je to, jako byste přiváděli slepce k prázdnému plátnu a každého požádali, ať před sebe něco namaluje. Tito lidé by se neznali, nebyli by domluveni. Přesto by nakonec z jejich chaotických čar a náhodných pokusů vznikl nádherný obraz. Jak by toho mohli dosáhnout? Jedině tak, kdyby slepcům "někdo" vzal ruku a vedl by pohyby štětce.

    2) Historická přesnost

"Celkově však práce archeologů nesporně posilnila důvěru ve věrohodnost záznamů Písma. Bible si získala respekt nejednoho archeologa poté, co se věnoval vykopávkám v Palestině." - Millar Burrows, archeolog z Yale [1, s. 139].

Archeologie, která nám pomáhá ověřovat historickou přesnost dávných spisů, nemůže sama o sobě dokázat božský původ biblických textů. Může nám pouze přibližně sdělit, zda určité osoby, místa nebo civilizace podle dostupných indicií existovaly či nikoliv. Jestliže Bible Bohem inspirovaná je, budeme od ní jistě očekávat i její historickou přesnost. Jestliže jsou v ní zásadní rozpory v popisované realitě, pak ji odložme a vůbec se o ní nebavme. Pokud však její zápisy nejsou v rozporu (prokazatelném, nikoliv spekulativním) s historickými daty, ukazuje to na její vážnost, kterou bychom neměli přehlížet.

Argumenty a námitky kritiků ohledně historických omylů a nepřesností v Bibli byly především dříve velmi oblíbené. Mnozí se vysmívali věřícím lidem, kteří Bibli brali vážně a věřili v její bezchybnost. Inu, mnozí se vysmívají i dnes. V něčem je ale rozdíl. Dříve byli věřící postaveni do role, kdy skutečně zdánlivé důkazy svědčily proti nim. Čím více však šla archeologie kupředu a odhalovala nové poznatky, tím více se ukazovalo, že ono tehdejší poznání bylo mylné a pravdu měla Bible. Skutečnost je proto taková, že čím více o historii víme, tím více můžeme Bibli v jejích historických popisech důvěřovat. Archeologové stále častěji nacházejí jména vládních úředníků, králů, měst a různých svátků, které jsou v Bibli zaznamenány - občas právě ty, které byly předmětem spekulací a kritiky. Někdy kritici tvrdili, že žádná chetejská civilizace, zmíněná v Bibli, neexistovala. Jindy se stala předmětem kritiky skutečnost, že Bible zmiňuje existenci písma již za doby Mojžíše, což bylo v rozporu s tehdejším datováním jeho vzniku. Po pozdějších archeologických objevech bylo zjištěno, že Bible měla pravdu, kritici nikoliv. Takto bylo smeteno se stolu velké množství nařčení z historických nepřesností.

Archeologie nemůže dokázat ani ověřit vše, co je v Bibli zmíněno. Bible obsahuje obrovské množství různých detailů a událostí, u kterých byly důkazy již dávno zničeny časem. Nemálo významných badatelů však trvá na tom, že žádný z biblických záznamů není v přímém a nezpochybnitelném rozporu s tím, co o historii víme z archeologických nálezů. Žel, přes všechna známá fakta se najde mnoho těch, kteří je ignorují. Ačkoliv jsou argumenty kritiků stále více ničeny, zůstává v povědomí lidí (a dokonce i mnoha liberálních křesťanů!) představa, že je Bible historicky nevěrohodná a obsahuje spousty omylů a nepřesností. Jako příklad cituje David Novák na svém blogu jeden z mnoha výroků liberálních křesťanů o historické nepřesnosti Bible. Autor jednoho z nich je i vysoký představitel tuzemské Římskokatolické církve: 

"Dominik Duka ve svém spise "Úvod do písma svatého Starého zákona" hovoří o tom, že "Bible je ve svém líčení nepřesná, dopouští se chyb v datování. Biblická geografie vykazuje značné mezery a mnoho hrubých chyb." [11]

Úvahu chci zakončit výroky vysoce erudovaných odborníků, kteří historicitu biblických záznamů naopak obhajují. Posuďte sami...:

- Historik Colin J. Hemer ukazuje v knize "The Book of Acts in the Setting of Hellenistic History", jak "archeologie potvrdila nikoli desítky, ale stovky a stovky detailů z biblických zpráv o rané církvi. Potvrzeny byly i takové detaily, jako je směr vanutí větru, hloubka vody v určité vzdálenosti od břehu, druh choroby na konkrétním ostrově, jména místních hodnostářů a tak dále..." [12, s. 128]

- Autentičnost výpovědí o rané církvi (Skutky apoštolů) potvrzuje také římský historik A. N. Sherwin-White slovy: "Potvrzení historické pravdivosti knihy Skutky je obrovské... Každý pokus o odmítnutí její základní historičnosti se musí zdát absurdní. Římští historikové ji již dávno uznávali." [1, s. 143]

- Jeden z nejvýznamnějších archeologů Palestiny Dr. Nelson Glueck řekl: "Mohu kategoricky prohlásit, že zatím není archeologického objevu, který by vyvracel záznamy Bible. Množství archeologických nálezů potvrzují v jasných konturách nebo v přesných detailech historické líčení Bible." [1, s. 173]

- William F. Albright, jedna z největších autorit všech dob na poli orientalistiky, svého času prezident Mezinárodní organizace starozákonních vědců, ředitel Americké školy orientálních výzkumů v Jeruzalémě, autor více než 800 publikací o archeologii, biblických a orientálních výzkumech, napsal: "Čtenář si může být jist, že v Bibli nebylo nalezeno nic, co by podkopalo rozumnou víru, a nic nebylo objeveno, co by mohlo vyvrátit jedinou teologickou doktrínu... Nepotřebujeme se již trápit tím, jak harmonizovat' náboženství a vědu nebo ,dokázat' Bibli." [11]. A jinde: "Důležité školy zaujaly v osmnáctém a devatenáctém století přehnaně skeptický postoj vůči Bibli. Vlny tohoto skepticismu se periodicky objevují, nicméně tento skepticismus je stále více diskreditován. Jeden objev po druhém potvrzoval přesnost bezpočtu podrobností, takže Bible je stále více uznávána jakožto cenný historický pramen." [5, s. 42]

- Historik Robert D. Wilson, znalec 45 jazyků a dialektů, mj. profesor na universitě v Princetonu, píše: "45 let, od té doby, co jsem opustil universitu, jsem zasvětil svůj život Starému zákonu. Všem jeho jazykům, archeologii, překladům do té míry, do jaké bylo možné vyzkoumat vše týkající se textu a historie. Říkám vám to proto, že snad o sobě mohu mluvit jako o tom, kdo je expert. Těchto 45 let studia Bible mne stále utvrzovalo ve víře, že ve Starém zákoně máme skutečné historické záznamy týkající se izraelského lidu; a mám právo zpochybnit výsměch těch chytrých mužů a žen, kteří si dělají legraci z křesťanů starých dob a těch, kteří věří v boží slovo." [11]

- Tuto úvahu zakončím slovy profesora Henryho Morrise: "Problémy s úplným zesouladěním archeologického materiálu s Biblí samozřejmě stále existují. Není však ani jeden, o kterém bychom se mohli domnívat, že v blízkém čase nebude pomocí dalšího archeologického zkoumaní vyřešený. Je velmi významné, že při obrovském množství důkazů podporující biblické dějiny neexistuje ani jeden nesporný archeologický nález, který by dokazoval, že se Bible mýlí byť v jen v jediném bodě." [1, s. 184]

3) Stovky splněných proroctví

"Bible je jedinou knihou na světě, která obsahuje jednoznačné, konkrétní předpovědi, které byly učiněny stovky let dopředu a které se do písmene naplnily." Norman L. Geisler

Jedním z nejvíce specifických rysů Bible - oproti jakýmkoliv jiným hlavním náboženským knihám - jsou mnohá proroctví vyřčená i staletí před jejich naplněním. Bůh v různých odstínech a v různých dobách předpovídal mnohé události, které se týkaly jak jednotlivců a národů, tak celé naší planety. O samotném Ježíši Kristu je pak ve Starém zákoně téměř 300 proroctví, které se na Něm později naplnily [1, s. 273].

Je proto paradoxem, že někteří lidé s posvátnou úctou hltají takzvané proroky, jako byli Nostradamus a Sibyla, prorokující různé nespecifikované katastrofy (bez udání bližších ověřitelných historických faktů). Kdyby věděli, co všechno o naší době, nebo o historických událostech předpověděla právě Bible, možná by jim to vyrazilo dech. Starý zákon např. předpověděl vznik a zánik světových impérií, jako Babylónie, Perské říše, Řecka či Říma. Je velmi vzrušující tato proroctví studovat v kontextu historických událostí. Žel k tomu nemáme prostor. Zmíním proto jen pár zajímavostí pro ilustraci.

Ježíš Kristus - naplnil snad nejvíce proroctví, přičemž množství z nich nemohl žádným způsobem vědomě ovlivnit. Mnoho badatelů a vědců proto s oblibou vypočítává různé pravděpodobnosti a příměry, aby podtrhli absolutní nemožnost naplnění těchto proroctví na náhodné osobě. Jedna ilustrace zní následovně.

"Představte si, že byste celé Česko pokryli pětimetrovou vrstvou kovových padesátikorun. Jednu minci byste označili červenou barvou a pomocí buldozerů byste ji promíchali s těmi ostatními. Potom byste si zavázali oči a poslepu vybrali jednu z těch triliónů mincí. Šance, že byste natrefili na tu označenou, je stejně mizivá jako šance vyplnit pouhých osm proroctví o Kristu (1:10na17)." [1, s. 305; 13]

Nezapomínejme, že se tato ilustrace vztahuje k pouhým osmi ze stovek proroctví o Ježíši! Tato proroctví ukazují, že se Ježíš musí narodit v konkrétní době (v době existence jeruzalémského chrámu, který byl v roce 70 n. l. zničen), musí být z rodu krále Davida, narozen v Betlémě v Palestině, být povolán z Egypta, vyučovat a být široce obdivován i odmítán, zrazen, o jeho oblečení měli losovat vojáci apod. Jindy zase Bible předpovídá, že musí zemřít ukřižováním, což byla metoda popravy, kterou zavedli Římané až staletí po sepsání daného proroctví.

Zničení Jeruzaléma a božího chrámu - dalším zajímavým proroctvím, které vyřkl sám Ježíš Kristus, bylo o zničení Jeruzaléma a jeho chrámu v důsledku Jeho odmítnutí a ukřižování. Ježíš řekl, že "nezůstane kámen na kameni" a chrám bude rozmetán. Jak se toto proroctví naplnilo? Římský generál Titus v roce 70 n. l. Jeruzalém dobyl a zničil. Během boje byl chrám omylem zapálen a shořel. To by ještě Ježíšova slova zcela nenaplnilo. Kuriozitou je skutečnost, že byl chrám pozlacený - v žáru ohně se zlato roztavilo a zateklo do spár mezi kvádry. Proto ho vojáci kvádr po kvádru rozebrali, aby se ke zlatu dostali.

Jindy Bible předpovídá, že se v posledních časech rozmůže poznání (rozmach vědy), nebo hovoří o "znameních" poslední doby, mezi které patří šíření evangelia po celém světě (tehdy nemyslitelné, dnes realitou), větší pronásledování křesťanů (v posledních letech je pro víru mučeno a vražděno více křesťanů než za celých 2 000 let), vzestup okultismu a falešných učitelů, války, zemětřesení, strach z vod (tsunami, zvyšování hladiny oceánů) nebo i morální zkaženost. Některá proroctví jsou sice obecná, přesto velmi hezky zapadají do obrazu dnešní doby.

Mnohá z těchto proroctví leží kritikům tak v žaludku, že musí vytvářet různé teorie pro jejich zpochybnění. Mnohdy si je lze totiž snadno ověřit na známých historických faktech. Nejčastější argumenty jsou samozřejmě ty, že byla daná prorocká pasáž vepsána až později po popisované události. Díky dnešní bohaté základně textových pramenů však mnoho takových protiargumentů neobstojí.

Nejedno z tzv. "nevyplněných proroctví", které uvádějí kritici, stojí na nepochopení kontextu biblických textů nebo neznalosti principů jejich výkladu. No a někdy je samozřejmě možné, že k jejich naplnění ještě nedošlo. V Bibli je totiž stále ještě několik proroctví, která na svá naplnění pravděpodobně ještě čekají. Jedním z tzv. "nevyplněných" proroctví bylo to o zničení města Týr. Kritici poukazují, že Bible nemá pravdu, protože Týr (a ještě pár jiných měst) dnes stále existuje, a je dokonce na seznamu UNESCO. Pojďme se tedy podívat, jak tento zdánlivý rozpor vznikl.

Proroctví o pádu města Týr

Jednalo se o středomořské město, které bylo v době působení proroka Ezechiele kvetoucím obchodním městem a z vojenského hlediska se považovalo za nedobytnou přímořskou pevnost. Jeho sláva byla tak veliká, že se začalo vyvyšovat a vysmívat Bohu a Jeho lidu. Bůh proto nad ním nechal v roce 587 - 586 př. Kr. vyřknout skrze proroka Ezechiele soud. Pro následující analýzu mi posloužil rozbor proroctví z knihy od Wernera Gitta Tak je psáno. Proroctví uvádí několik detailů, z nichž se autor zaměřuje na příklad šesti z nich [14, s. 103- 108]:

P1: Týr bude zničen mnoha národy. Znění prorockých slov: "Přivedu na tebe mnohé pronárody, jako když moře přivádí svá vlnobití. Zničí hradby Týru, zboří jeho věže." (Ez 26:3 - 4a)

P2: Zůstane jen holá skála, na které budou rybáři sušit sítě. Znění prorockých slov: "Prach z něho smetu, učiním jej holou skálou. Staneš se místem v moři, kde se suší sítě." (Ez 26:4b-5a)

P3: Jako první přepadne Týr babylonský král Nebúkadnesar. Znění prorockých slov: "Hle, od severu přivádím na Týr Nebúkadnesara, krále babylonského,...s koni, vozy a jezdci a shromáždění početného lidu." (Ez 26:7)

P4: Trosky města skončí na dně moře. Znění prorockých slov: "Ukořistí tvé jmění, uloupí tvé zboží, zboří tvé hradby a rozmetají tvé skvělé domy, tvé kamení, dříví i prach svrhnou do vod." (Ez 26:12)

P5: Týr už nebude vybudován. Znění prorockých slov: "...nikdy už nebudeš vystavěn, neboť já Hospodin jsem promluvil." (Ez 26:14)

P6: Týr zanikne beze stop. Znění prorockých slov: "...zanikneš. Budou tě hledat, ale nikdy, navěky tě nenajdou..." (Ez 26:21)

Někdo může namítnout, že zničení velkého města bylo v tehdejší době standardem. Inu, někdy ano. Proroctví o zániku národa či konkrétního města mohlo mít nezanedbatelnou pravděpodobnost naplnění. Tady však máme spousty detailů, které se později pozoruhodně naplnily! Tyto historické detaily si můžete dohledat i v sekulárních zdrojích.

Už rok po zvěstování proroctví zaútočil na Týr Nebúkadnesar II. 13 let město obléhal a poté jej dobyl a zpustošil. Tím byl Týr připojen k Novobabylónské říši pod jeho vládu. O několik desítek let později jeho říši dobyl Kýros, panovník Perské říše. Tak přešel Týr pod perskou vládu. Tímto se naplnila proroctví, která jsme si označili P1 a P3. Zbytky metropole antického města však stále existovaly a ostatní prorocké výroky naplněny nebyly. Zde je důležité poznamenat skutečnost, která pravděpodobně způsobuje ono zdánlivé nenaplnění biblických proroctví. Vedle pevninské (původní) části města existoval menší ostrov (cca 1 km od pobřeží). Po zničení původního města byl ostrov opevněn a stal se posledním místem odporu.

Po cca 250 letech od vyřčení proroctví přišel na řadu makedonský Alexandr Veliký. Táhl a porážel Peršany, poté směřoval směrem na Egypt. Uchvacoval město za městem. Nový Týrus (ostrovní část) se ale nevzdal a rozhodl se vzdorovat. Ostrov byl silně opevněn a chráněn vysokými hradbami. Alexandr se proto rozhodl pro jedinečný kousek, že by ostrov dobyl. Dal rozbourat starý Týr (onu majestátní metropoli rouhající se Bohu), který se nacházel na pevnině. Tyto trosky naházel do moře, aby tak vytvořil 60 m širokou úžinu, která spojí ostrov s pevninou. Protože však kameny a sutiny ze starého Týru pro stavbu nestačily, sypal do moře i jeho zeminu. Tato cca kilometr dlouhá hráz pak sloužila k dobytí za pomocí obrovských obléhacích věží. Alexandr Veliký neměl v úmyslu naplnit biblická proroctví, nevědomky tak ale učinil. Naplnil proroctví označená P2 a P4. Po 2 500 letech je na místě kdysi slavné metropole pusto. Žádné město na tomto místě nebylo již vystavěno. Pro svůj charakter sloužívalo jako místo pro sušení sítí rybářů. Po starém Týru je podle proroctví P6 smazána každá stopa. Proroctví P5 pak říká, že město nebude nikdy vystavěno - i toto proroctví je stále naplněno.

Starověký ostrov se stal během století výběžkem poloostrova, neboť Alexandrova hráz byla rozšířena naplavovaným pískem. Dnes je tedy tvar pobřeží odlišný. Místo na bývalé ostrovní části patří Libanonu a nazývá se opět Týros (dříve Sur). Skeptici si možná myslí, že "Týr" existuje a není zaplaven mořem - proto Bible nemá pravdu (proto tato proroctví považují za "nenaplněná"). Jak jste však mohli sledovat, realita je jiná, stačí číst proroctví pozorně a pozorovat detaily jeho naplnění - pyšný Týr, k němuž se proroctví vztahovala, bohatá metropole starověku, byl zničen, rozmetán a památka po něm zanikla v moři.

4) Vědecká přesnost

Bible není vědeckou knihou ani nemá za cíl přinášet vědecké teorie či popisovat, jak náš svět funguje. Jejím základním sdělením není, "jak" svět funguje, ale "proč" existuje a funguje. Přesto se v ní občas vyskytují pasáže a náznaky, které popisují jevy a skutečnosti, které v době jejich sepsání nebyly pro tehdejší "vědu" známé a které jsou v souladu s dnešním vědeckým poznáním. Někteří badatelé uvádějí kolem stovky příkladů takových zmínek (především však v cizojazyčných zdrojích). Já zmíním pouze několik zajímavých.

Gn. 22:17 či Jr. 33:22 zmiňuje skutečnost, že hvězd je nespočitatelné množství, oproti tradiční představě, kdy se předpokládalo, že jich je pouze pár stovek (ty, které byly vidět). Gn. 1:9 - 10 odkazuje na původní nerozdělený "superkontinent". Job 26:7 zase ukazuje, že planeta Země existuje volně v prostoru. Job 28:25 hovoří o hmotnosti vzduchu, přičemž Kaz. 1:6 ukazuje na točení se vzduchu v kruzích. Jonáš 2:6-7 popisuje existenci podmořských hor a údolí. Job 38:16 naznačuje existenci mořských pramenů. Žalm 8:7-9 zase ukazuje existenci mořských proudů. Můžeme zmínit rovněž důraz na opatření proti nemocem a epidemiím, kdy Bůh v Bibli nařizuje obmývání rukou pod tekoucí vodou (nikoliv stojatou, jak bylo zvykem). Lv. 17:11 zase zdůrazňuje důležitost krve pro život člověka. Zajímavý je také předpoklad existence jaderného štěpení u 2 Petrovy 3:10 - 12. V neposlední řadě zmiňme náznaky kulaté Země, kdy např. Lukáš 17:34 - 36 ukazuje na situaci, kdy při konkrétní události budou jedni lidé v noci spát a druzí na poli pracovat (tedy pravděpodobně na jiné části planety a logicky ve dne).

Takto bychom mohli pokračovat dále. Mnohé výše zmíněné skutečnosti nebyly v době jejich sepsání známé. Jejich zaznamenání tisíce let před objevením a potvrzením moderní vědou poukazují na nadpřirozený původ těchto informací.

Na závěr nechejme o Bibli promluvit dva muže, pro které není vědecké bádání cizí.

Evoluční biolog Andrew Parker, ředitel výzkumu v Natural History Museum v Londýně hovoří o svém překvapení první knihou Bible: "Bez toho, že bych cokoliv očekával, jsem na první stránce Bible našel celou řadu paralel mezi tam uvedeným kreačním příběhem a moderní vědeckou představou historie života. Ty shody byly téměř dokonalé. Čím větší detail zkoumáte, tím přesvědčivější a pozoruhodnější ty paralely jsou. První strany té knihy jsou vědecky přesné, ale informace v nich byly zaznamenány dávno předtím, než věda vznikla. Jak to přišlo, že autor těch stránek dal takový materiál dohromady? Jako vědec,který je vůči takovým myšlenkám přirozeně nepřátelský, musím s určitou nervozitou přiznat, že známky toho, že ten starověký pisatel byl nějak božsky inspirován, jsou opravdu silné. Nikdy předtím jsem se nesetkal s tak robustním a nestranným důkazem toho, že Bible je dotčena nějakým božím vedením." [15]

James D. Dane z Yale university jednou ve třídě promujících absolventů řekl:

"Já, jako starý člověk, který jsem neznal nic jiného než vědu celý svůj život, vám říkám, že není v celém vesmíru nic pravdivějšího než vědecká prohlášení obsažená v božím slově." [16]

5) Zachování Bible napříč snahami o její zničení

V podstatě od prvních chvil existence křesťanství byli její "členové" pronásledováni a zabíjeni. Úděl Ježíše byl jakýmsi předobrazem toho, čím budou muset procházet i Jeho učedníci. S Biblí tomu bylo v mnoha obdobích světových dějin podobné. Snažili se ji fyzicky zničit jak bezbožní despotičtí vládci, tak svým způsobem i samotná církev, která se ji dříve snažila držet dále od lidí. Její vlastnění bylo v některých momentech dějin dokonce zakázáno, bylo nelegální a velmi přísně trestáno. Přesto jsou všichni, kdo o zničení Bible usilovali, zapomenuti v dějinách. Bible přetrvává a daří se jí lépe než kdykoliv předtím.

6) Vliv na dějiny

Aniž si to možná uvědomujete, hodnoty, které pokládáte za přirozené a normální (např. postavení ženy v naší společnosti, etické normy, lidská důstojnost, základy systému práva apod.), stojí na pilířích křesťanství - tedy Bible. Celá západní civilizace stojí na křesťanských základech, bez kterých bychom rozhodně neexistovali v takové podobě jako dnes. Málokdo si uvědomuje skutečnost, že křesťanství stojí také víceméně za vznikem moderní vědy. Dali jí povstat nejen zbožní vědci stojící u počátků mnoha vědních oborů, ale též samotné filozofické předpoklady, jež s sebou nese víra v Boha Bible (této otázce se budeme věnovat v sekci věda a víra).

7) Vliv na člověka

Stručně a jednoduše řečeno - Bible mění životy milionů lidí. Mnoha těm, na které jsou i moderních psychologové krátcí, Bible změnila život a pomohla vyřešit jejich problémy. Osobně se můžu pod tento bod vlastnoručně podepsat. Nejenom, že k nám skrze Bibli Bůh promlouvá, On nás také skrze ni formuje, mění naše postoje, pohled na svět, pomáhá nám orientovat se ve složitých situacích dnešního světa a dává nám naději na život, který bude následovat po naší smrti. Poselství o Ježíši, které je jejím ústředním tématem, osvobozuje lidi z mnoha svázaností a závislostí. Přináší nadpřirozený pokoj, lásku a proměnu tam, kde mnohdy vládne chaos, strach, nenávist a deprese.

8) Ježíš Kristus

O důkazech, které ukazují na fakta ohledně Ježíšova vzkříšení z mrtvých, Jeho božské identitě apod. budeme hovořit v následující sekci otázek. Tento argument však musí zaznít i v kontextu obhajoby biblické inspirace. Celá Bible, včetně starého zákona, se totiž točí okolo přicházejícího Pána pánů a Krále všech králů, který přinese pokoj a vládu přetrvávající až na věčnost. Tou osobou není nikdo menší než Pán Ježíš Kristus. Pokud se tedy bavíme o důkazech pro inspiraci nějakých textových materiálů, určitě bychom měli zkoumat, o kom se tyto texty zmiňují a zda je tento objekt důvěryhodný. Později si ukážeme, že Ježíši důvěřovat můžeme a Jeho historicitu lze pokládat z historického pohledu za nezpochybnitelnou. To vše potvrzuje, že Bible píše o reálných a pravdivých skutečnostech.

9) Židé

Židy si Bůh před mnoha tisíci lety vybral jako zvláštní národ, skrze který dá světu Mesiáše a skrze který světu ukáže, kým je. Žel, Starý zákon na nespočtu míst ukazuje, jak tento národ selhává, jak se Bohu zpronevěřuje a jak byl několikrát na okraji úplného vyhubení. Bůh se však pro svá zaslíbení a svoji věrnost rozhodl tento národ zachovat. Ještě před příchodem Ježíše Bůh Židům zaslíbil, že jejich národ nikdy nezanikne ("ponechám vám ostatek") a že se jednou vrátí do své země. Mnohé světové říše padly a byly zničeny, národy vyhlazeny, Židé však překvapivě odolávají.

"... a budou jako tuláci mezi národy ... budeš na úžas, přísloví, nadávku mezi národy ... dopustím, aby byli rozehnáni do všech království Země k jejich škodě, aby byli hanbou, příslovím, posměchem a zatracením..." (Deut., Ez, Jer, Oz...)

"A stane se, že Bůh zase vztáhne svoji ruku po druhé, aby obnovil zbytek svého lidu... a shromáždí vyhnance Izraele a sebere dohromady rozptýlené Judy ze čtyř koutů Země... seberu vás z lidí, a shromáždím vás ze zemí, do kterých jste byli rozehnáni, a dám vám zemi Izrael... a zasadím je v jejich zemi, a již nebudou více vytrženi ze své země, kterou jsem jim dal, praví Hospodin..." (Iz 11, Jer 33, Ez 11, Ám 9)

Samozřejmě z jejich tehdejšího pohledu těmto slovům nerozuměli. My ale můžeme vidět, jak prorocká a úžasná slova to byla. Stát Izrael zanikl po dobytí Jeruzaléma v roce 70 n. l. Po určité době byli Židé rozehnáni do všech koutů světa (předpovězeno). Kamkoliv šli, tam se stali objekty nenávisti (předpovězeno) a nakonec také snah o naprosté vyhlazení, tak jak tomu bylo i dříve (předpovězeno). Jednou je pronásledoval Egypt, Persie, Babylón, později Řecko a Řím a v neposlední řadě samotná církev nebo aktuálněji Hitler. Žádný národ planety si nemůže nárokovat toto ne moc záviděníhodné prvenství. Mnohokrát napříč staletími se je snažili vyhladit. Téměř 2 000 let neexistovali jako národ, jako stát. Pouze jako různorodé skupiny jednotlivců a rodin. A přesto se naprosto zázračným způsobem dožili toho, co bylo téměř nemožné - opět mají vlastní stát. Každý průměrně vzdělaný člověk zná Izrael. Tento malinkatý stát je předmětem zájmu téměř celého světa. Začal existovat roku 1948, tedy pár let po opětovné bestiální snaze tento národ vyhladit. Vznikl uprostřed silně vyzbrojených arabských států, které jej chtěly (a stále ještě chtějí) zničit. Izrael tu však stále je a je mnohem mocnější než kdy dříve. Židé se také velkou měrou zasadili o rozvoj vědy. Je mezi nimi mnoho nositelů Nobelových cen a významných vědců. Zkrátka a dobře, židovský národ nemá v dějinách planety Země konkurenci. Skutečnost, že stále existuje, je zázrak sám o sobě. Není to ovšem nic, co neočekávají Ti, kteří berou Bibli vážně.

10) Ostatní argumenty

Obhájci Bible používají i jiné argumenty pro podporu její výjimečnosti. Některé jsou konkrétní, jiné spíše obecné povahy. Za zmínku stojí skutečnosti, že Bibli nelze "vyčerpat". Vedle Bible existují stovky biblických komentářů, inspiruje k nespočtu tématům kázání, přesto stále odkrývá nové poznatky.

Biblické sdělení je univerzální a pochopí jej i ti nejprostší lidé. Na druhou stranu s ní bojují největší intelektuálové všech dob. Jeden autor tuto její vlastnost přirovnal k bazénu. Na jedné straně je mělký, aby tam mohlo vstoupit i dítě. Stejný bazén má však na opačné straně hloubku větší, proto tam musíte plavat. Základní boží vůli proto pochopí každý. Je také univerzální pro všechny kultury.

V neposlední řadě můžeme zmínit skutečnost, že lidská díla často vyvyšují člověka. Líčí hrdinské činy hlavních postav a umenšují či zakrývají jejich pochybení. Bible naopak vyvyšuje Boha a zároveň nevybarvuje hlavní hrdiny nijak růžově. Ba naopak - ve svém líčení je někdy až prostě upřímná. Vedle vítězství víry hlavních postav otevřeně popisuje jejich velké chyby, selhání a hříchy. Mnohdy dokonce popisuje důležité události ve svůj neprospěch. Jako příklad můžeme uvést skutečnost, že prvními svědky u prázdného Ježíšova hrobu byly ženy. V té době ale svědectví  žen neměla váhu. Jiným příkladem může být lidská slabost Ježíše, když byl na kříži a volal: "Bože můj, proč jsi mě opustil?". To je docela nepohodlná informace pro ty, kteří o Ježíši tvrdili, že je Bohem, přesto ji Bible zaznamenává. Proč? Prostě proto, že se tak stalo...

Závěrečné shrnutí

Lze jen těžko odpovědět v několika větách na výzvu "dokaž, že je Bible od Boha". Jak jste sami mohli vidět, můžeme pozorovat mnoho různých oblastí, které se této otázky týkají. Všechny tyto oblasti tvoří silné argumenty pro skutečnost, že Bible není obyčejnou knihou.