Každý civilizovaný člověk stojí před velmi nepříjemným dilematem - jak se postavit k uprchlické krizi? Zabetonovat kvůli mnoha reálným hrozbám vlastní hranice a žádného uprchlíka k nám nepouštět, nebo zohlednit i důvody pro pomoc a zaujmout nějaké kompromisní stanovisko?

Přijímat uprchlíky - ano či ne?

Uprchlická krize je se vší bolestí, utrpením a emocemi již nějaký ten pátek aktuálním celospolečenským tématem č.1. Během této doby se ukázaly mnohé skutečnosti, které jsme dříve neznali. Na začátku krize měl běžný člověk těžké dilema jak se k celé situaci postavit. Mainstreamová média svorně ukazovala jenom vesměs falešné a emotivní stránky celého problému a skutečnou identitu uprchlíků v podstatě mlžila, včetně důvodů jejich masového přílivu. Nyní s odstupem času je situace s naší informovaností o něco lepší. Žel dochází na slova těch, kteří před masovou imigrací varovali. Vedle toho se však stále více vybarvuje pravá tvář EU zaván(d)ějící totalitními praktikami. Přes všechny ty teroristické útoky, otevřené snahy o islamizaci Evropy, až po sociální problémy však existuje stále mnoho argumentů, proč těmto lidem pomáhat. Nemusíte být žádný "sluníčkář" ani "pravdoláskař", jak se zastánci imigrace hanlivě nálepkují, abyste i tento rozměr vnímali.

V tomto zamyšlení bych se proto rád zaměřil právě na ona PRO a PROTI. Chci vás zároveň požádat, abyste zvážili nejen argumenty, které možná aktuálně zastáváte, ale i ty z druhé strany názorové barikády.

Mám obavy z přístupu těch, kteří se s otevřenou náručí vyslovují pro přijetí všech imigrantů bez výjimky, stejně jako těch, kteří by všechny do jednoho nejraději vykopali na Měsíc. Zásadní roli v přístupu k celému fenoménu uprchlíků hraje podle mého názoru světonázor každého z nás. Jako křesťan, pro kterého je (nebo by mělo být) zásadní, jak posuzuje celou situaci Bůh, budu operovat s více proměnnými, než kupř. ateista, který toto hledisko nezohledňuje. V následujícím přehledu budu proto apelovat i na některé argumenty, které by měli zvážit všichni ti, kteří se zaštiťují křesťanstvím.

Argumenty proti přijetí uprchlíků

Jelikož jsou v různých diskuzích, článcích a videích na sociálních sítích zdůrazňovány důvody, proč bychom se měli uprchlické krize obávat, začněme právě těmito. 

1) Islám

Při studiu debat a mediálních zpráv obou názorových stran je zřejmé, že nejzásadnějším důvodem pro obavu z neřízené (ale i řízené) imigrace je sám Islám se vším, co představuje a přináší. Ať už se jedná o jeho krvavé a násilnické pozadí, nekompatibilitu s našimi hodnotami, právo šaría, které chtějí muslimové zavádět kdekoliv se vyskytují, přes hrozby (a realitu) teroristických útoků a rizik s jejich vyčleňováním a nepřizpůsobivostí, až po nebezpečí plíživé islamizace vyšší porodností muslimských matek. To vše může znamenat za nějakých 20 - 30 let katastrofální převahu muslimského obyvatelstva a počátek konce evropské civilizace. Existují také svědectví bývalých muslimů, kteří pomáhají uprchlíkům a poukazují na to, že jsou mnozí muslimové do Evropy účelově tlačeni a "verbováni".

Přiznám se, že i já tuto hrozbu shledávám velmi závažnou a domnívám se, že je naprosto krátkozraké ji podceňovat. V podstatě ve všech panelových diskuzích, které jsem na tato témata zhlédl, argumentují zastánci Islámu (i z řad nemuslimů) tím, že snad veškeré zlo, násilí, útoky, mučení, vraždění apod. vzniká dezinterpretací Koránu a Islám jako takový je vlastně mírumilovné náboženství. Tak vám teda nevím - všechny ty miliony pronásledovaných křesťanů a jiných menšin na celém světě, nespočty autentických svědectví bývalých muslimů ze všech částí světa, kteří odhalují nelidskou tvář Islámu, všechny ty nepokoje ve světě, fanatický radikalismus, rozvrácené státy apod...to vše je jenom iluze? Chtěl bych tomu věřit, realita je však žel jiná.

Oproti radikálním islamofóbům věřím, že je možná většina muslimů umírněná a jejich interpretace Koránu a osoby Mohameda skutečně neobsahuje násilí. Jsou to mnohdy krásní lidé, které nelze pokládat za hrozbu. Chtějí pouze žít svůj vlastní život, v míru a pokoji s druhými. Jenže co ten zbytek? Čím to, že je Islám takto náchylný na fatální a nelidské interpretace? V neposlední řadě je zde problém nevyvratitelného faktu, kdy se z jindy umírněného muslima přes noc stane radikál. Ať už z důvodu výčitek z předcházejícího "vlažného" života, nebo pod taktovkou radikálního imáma...

2) Destabilizace sociálního systému země

Pakliže někdo přijímá potřebné, kteří nemají žádné zázemí, často ani základní vzdělání, jazykovou vybavenost a nejsou schopni se o sebe (alespoň určité adaptační období) postarat na své vlastní náklady, musí jim v tom někdo pomoci. Tato pomoc pak musí jít nutně na vrub různých evropských a státních fondů. Pokud by se jednalo o krátkodobou výpomoc, nebyl by problém tak citelný. Vyhlížíme-li však do budoucna, je vysoce pravděpodobné, že se různé sociální nesnáze (nezaměstnanost, dávky hmotné nouze, řešení problémů, integrace atp.) imigrantů negativně promítnou do rozpočtu, ze kterého čerpají vlastní občané dané země. Pokud máme navíc černou vidinu toho, že nebudeme mít na vlastní důchody, leckoho pomyšlení na tisíce nových hladových krků znervózňuje...

3) Zvýšení napětí ve společnosti

V našich končinách nemáme příliš vřelé vztahy s rómskými spoluobčany. Mnozí na základě toho (a zkušeností z jiných zemí) vyvozují, že bude podobná nevraživost vznikat i mezi námi a imigranty. Problém přiživuje také fakt, že se pod tlakem nepříjemného obyvatelstva (tedy nás) muslimové často radikalizují a jsou více náchylní k vyčleňování se. Ostatně jedním dechem dodejme, že by se podobně zachoval i kdejaký evropan v jiné zemi, kde by byli proti němu zlí. Je to tak trochu začarovaný kruh...kdybychom na ně nebyli zlí, neměli by důvod se mnohdy chovat tak, jak se chovají. Jenže i kdybychom byli sebehodnější, tak se vždy najdou takoví, kteří toho zneužijí. Nemluvě o druhé či třetí generaci imigrantů, kteří již nebudou pociťovat vděčnost vůči přijímající zemi a budou mít v případě sociálního napětí větší tendenci k izolaci a radikalizaci.

4) Zvýšená kriminalita

Odpůrci imigrace připomínají katastrofální situaci některých evropských zemí, které byly vůči Islámu příliš otevřené, až se to obrátilo proti nim. Počínaje vlnou znásilňování (v západních zemích existují dokonce muslimské znásilňovací gangy), přes zvýšenou hrozbu teroristických útoků (s vlnou imigrantů se téměř jistě dostávají do Evropy snadněji teroristi, kteří zde zakládají tzv. spící buňky), až po nebezpečné muslimské lokality, kterým se lidé (ba i policisté) raději vyhýbají, nebo zapálená předměstí některých západních měst. Někteří se také obávají extrémního stavu - občanské války a občanských nepokojů.

Vedle toho existuje názor, že k radikalizaci a problémům dojde zcela přirozeně, neboť mnohým imigrantům (převážně z tzv. Africké vlny) překupníci slibují ohledně Evropy naprosté nesmysly (ve smyslu ráje na zemi - peníze, ženy a dům zdarma). Když pak překonají půlku Afriky, nesčetná nebezpečí a přijdou někdy o veškerý rodinný majetek...a narazí na realitu nepřijetí, pochopí, že jim vylíčili život v Evropě nereálně, budou nespokojení a zcela pohopitelně flustrovaní. To se zřejmě projeví ve zvýšené radikalizaci a eskalaci napětí.

5) Ohrožení naší kultury a tradic a nekompatibilita smýšlení

Je pravdou, že mnozí lidé, kteří se stávají imigranty, mají jiný pohled na fungování tohoto světa. A nemusí se jednat hned o muslimy. Tato rozdílnost může vytvářet různé situace (přístup k hygieně, ke konfliktům, k životu obecně apod.), které někteří Evropané považují za přinejmenším obtěžující. K tomu přidejme jazykovou bariéru, nebo obecnou negramotnost (byť zcela pochopitelnou...).

Vedle toho se mnozí obávají, že umělým importem cizí kultury ohrožujeme kuturu naši. Zvláště pak mnozí zdůrazňují různé islámské protesty a snahy o potlačení křesťanských hodnot v zemích, kde Islám sílí (např. zákaz křížů na školách, snahy o zrušení Vánočních svátků apod.). V mnohých zemích (např. Německo) je ohrožena také svoboda slova. Existuje reálná hrozba, že se kritika Islámu může stát nelegální.

6) Riziko nemocí a epidemií

Není tajemstvím, že lidé z exotických zemí trpí nezřídka exotickými nemocemi. Pokud k tomu všemu přidáte mnohdy nelidské podmínky v různých táborech a na migračních stezkách, existuje zde reálné riziko zdravotního charakteru.

7) Mnozí imigranti jsou ekonomičtí

Odpůrci imigrace upozorňují na to, že je většina (až 80 %) imigrantů pouze ekonomická (cestují za lepším životem a nehrozí jim smrt, mučení apod.). Především se má jednat o tzv. jižní vlnu, tedy imigranty směřující z Afriky. Vedle toho jsou závažné indicie, že se skuteční uprchlíci nemají šanci do Evropy vůbec dostat. I oni uprchlíci ze Syrie utíkali z již bezpečných zemí (např. Turecka). Neznamená to sice, že tam mají na růžích ustláno, nejde jim však většinou o život. Nadruhou stranu i ona africká vlna s ekonomickými imigranty je diskutabilní. Ano, mnoho lidí prostě utíká za lepším. I mezi těmito lidmi jsou však ohrožení a potřební. Zdaleka ne každý, kdo se na první pohled jeví jako ekonomický imigrant, jím ve skutečnosti je. Na druhou stranu je pravdou, že především tento druh imigrantů představuje největší riziko a obavy. Při diskuzích se ukazuje, že jsou to podle mnohých právě oni, kterým by měla Evropa nekompromisně zavřít dveře.

8) Imigrace se masově zneužívá

Ať už se jedná o různé ziskuchtivé převaděče parazitující na lidském utrpení, nebo mocipány či vládnoucí elity, které podle některých konspirací celou imigrační krizi nejenom způsobili, ale také ji ve snaze destabilizovat Evropu řídí. Když se totiž zamyslíme nad extrémně složitou cestou napříč Afrikou a v jakém množství a s jakou logistickou kvalitou odtamtud proudí desetitisíce běženců, nechce se až věřit, že by tento proces někdo neorganizoval. Jinými slovy - import ideologie, která destabilizuje či přímo rozvrátí Evropu. Konspirátoři se ptají - komu se oslabená Evropa, v rámci mocenských zájmů, hodí?

9) Integrace nefunguje - aneb multikulturalismus je hluboký omyl

Oponenti imigrace nezapomínají zdůrazňovat, že integrace muslimů v Evropě nefunguje. Poukazují na nespočet případů a problémů, které toto sociální inženýrství pod vlajkou "multi-kulti" společnosti přináší. Kultury nelze takto slučovat a dalším přílivem muslimských imigrantů tyto problémy prohlubovat.

10) Tato pomoc nic neřeší

Kritici také poukazují na skutečnost, že z čistě matematického pohledu přijetí pár statisíců (nebo i milionů) uprchlíků vůbec nic neznamená. Je to jenom plivancem v moři. Aktuálně žije na naší planetě nespočet milionů lidí, kteří žijí v zoufalé situaci a jsou "adepti" na naši pomoc. Navíc se každoročně rodí desítky milionů dalších strádajících. Přijmout byť jen nepatrné promile tohoto počtu, které představuje vážné riziko pro stabilitu naší civilizace a v celkovém součtu stejně problém absolutně nevyřeší, je pro některé naprostým nesmyslem.

K tomu všemu přidejme argumenty o Klokáncích, že na vlastní děti sbíráme víčka z lahví a pro imigranty máme miliony, že máme vlastní problémy a nepotřebujeme si ještě přidávat, nebo případy uprchlíků, kteří opovrhují naší pomocí, vyhazují darovaná jídla, vyvolávají nepokoje apod.

Tímto vším a ještě mnohým jiným lze argumentovat v neprospěch současné vlny imigrace do Evropy, potažmo České republiky. Velmi závažných argumentů proti existuje skutečně mnoho a není radno je podceňovat. Pokud jste s těmito riziky a hrozbami seznámeni do větší hloubky, je pro vás možná postoj k celé problematice jasný - okamžitě uzavřít hranice a ideálně všechny imigranty bez milosti vracet tam, odkud přišli.

Vedle výše zmíněných důvodů proti přijímání uprchlíků zde však existují také argumenty, které by neměly žádného kultivovaného člověka nechat chladným. Kritici je sice často odmítají jako citové vydírání, podle mého názoru však většina z nich musí být každým soudným a civilizovaným člověkem vážně zohledněna. Posuďte proto prosím i tyto názory a argumenty.

Argumenty pro přijetí uprchlíků

1) Lidskost, soucit, milosrdenství a pomoc

Ano, lidskost a milosrdenství. Některým se může zdát tento argument nedostatečným, ale právě lidskost, soucit a milosrdenství nás odlišují od všech ostatních tvorů. Díky těmto charakteristikám jsme vlastně lidmi. Přestaneme-li soucítit s trpícími a strádajícími, můžeme se vůbec považovat za lidské bytosti? Má pak naše existence nějaký hlubší smysl?

Pokud vedle nás po tisících bestiálním způsobem mučí, znásilňují a vraždí druhé lidské bytosti, přičemž nejsou výjimkou taková zvěrstva, jako je "fotbal" s právě vyříznutým nenarozeným dítětem, jak pak můžeme zavírat před vším tím utrpením oči? A pokud jde "jen" o ekonomického migranta, který je "pouze" hladový a chudý, má nám to být jedno?

Nevybízím ignorovat všechna výše zmíněná rizika, ani bezhlavě nastěhovat celý strádající svět do Evropy. Zaráží mě však ta chladná bezcitnost s jakou mnozí neústupně démonizují mnohé z těch, kteří třeba právě před touto bestialitou válek utíkají. Byli jste někdy v nejistotě bez domova? Ve strachu, co bude zítra? Především ti, kterým jde o život (ale i pronásledovaní a chudí) jsou zoufalí a potřebují pomoc!

2) Solidarita - jsme bohatí

Ať už na svůj život a majetek pohlížíme z jakéhokoliv pohledu, je neoddiskutovatelnou skutečností, že se máme navzdory mnoha problémům jako vepři v žitě. Téměř všichni máme domov nad hlavou, pitnou vodu splachujeme do záchodů, chodíme do kina, nakupujeme miliony předražených nesmyslů, které vůbec nepotřebujeme, jen málokdo trpí hladem atd. Podtrhněme naše bohatství, ale i do nebe volající marnost mj. následujícím - např. nesmyslné plýtvání, kdy se jen v EU vyhodí téměř 50 % roční produkce nezkaženého jídla (přibližně kolem 90 milionů tun, což je přibližně 180 kg na osobu). Tedy jídlo, které se během jednoho roku vyhodí, by nakrmilo všechny hladové na této planetě téměř 3x! OSN k tomu dodává:

"Pouhá týdenní dávka celkových dotací na zemědělství ve vyspělých zemích by stačila pokrýt veškeré náklady potřebné na celosvětovou potravinovou pomoc;"

Nezmiňuji nesmyslné hodnoty konzumu a luxusu, kdy utrácíme astronomické částky např. za oblečení, doplňky, mobily, kult těla apod. Kdybychom k tomu připočítali náklady na zbrojení a války, každý z nás by se zhrozil nad nepředstavitelnými čísly, které takto (mnohdy nesmyslně) vynaložené částky představují! Kde komu možná běhá mráz po zádech, když si uvědomí, že řešení světového hladu a chudoby může vězet v několika hloupých stíhačkách (náklady na jednu supermoderní stíhačku představují stovky milionů dolarů), kterých existují tisíce, pár atomových bombách (kterých existují tisíce) a mnoha dalších. Dodejme, že náklady na obživu jednoho člověka např. v Africe činí cca 6,5 kč za den.

Dovolím si pronést ilustrační (poněkud utopistický) závěr:

Naše západní civilizace (Evropou nevyjímaje) disponuje tak obrovským množstvím prostředků a zdrojů, že pokud by se všichni lidé společně rozdělili a respektovali Bohem stanovený řád a příkazy (nevraždit se, neválčit, nezneužívat se, ctít jeden druhého apod.), žádný hlad by neexistoval! Naopak, každý člověk na této planetě by měl královský přísun potravin, krásné bydlení, velký majetek. Tedy žádná potřeba utíkat před válkami, chudobou apod.

Zpět od utopie do reality. Jakožto vyspělá civilizace jsme extrémně bohatí - a dodejme, že mnohdy právě na úkor chudých zemí, které naše civilizace různými způsoby zneužívá. Vím, že mnozí kritici tyto argumenty nemají rádi, neboť podsouvají kolektivní vinu i na běžné občany, kteří o těchto vyšších politikách nerozhodují.

Co chci zdůraznit je to, že vzhledem k našemu bohatství můžeme být solidární. A pokud potřebuje vedle nás někdo akutně pomoci, máme nepředstavitelně velké možnosti, jak tak učinit. Pokud by se navíc změnily naše hodnoty a přístup k plýtvání a nesmyslnému konzumu, byly by tyto prostředky ještě větší. Otázka tedy zní - budeme prohnile sobečtí a budeme ignorovat lidské utrpení vedle nás? Nebo se o naše bohatství podělíme?

Uvědomuji si, že mnozí obyčejní lidé čtou tyto články s úsměvem na tváři, neboť jsou rádi, že mají sotva na zaplacení nájmu. Tyto prostředky nemá možná mnoho z nás, mají je však různé elity, potažmo naše státy. Nemusíte si hned stěhovat uprchlíka do svého bytu na své přímé náklady, stačí nebránit tomu, aby jim pomohla vláda skrze prostředky, které máme (a smutně dodávám, že kdyby neexistovala korupce a rozkrádání státního rozpočtu, bylo by jich nespočetně více...).

Já jako křesťan vnímám svůj majetek jako bohatství, které mi svěřil Bůh, a které mám věrně spravovat. To zahrnuje jak jeho ochranu před nesmyslným zničením (třeba i neřízenou imigrací), tak solidaritou vůči těm, kteří jsou na tom podstatně hůře. Převedeno na státní úroveň - podělme se o naše přebytky s potřebnými. Nikdy nevíme, kdy budeme solidaritu sami potřebovat.

3) Podíl na příčinách imigrace

Je zřejmým faktem, že za destabilizací mnohých zemí, ze kterých nyní musí utíkat tísíce lidí, stojí USA a Evropa (NATO apod.). Svojí agresivní a neuváženou politikou jsme tyto imigrační vlny de facto vyvolali. Minimálně částečně neseme tedy za tento problém odpovědnost, které se musíme postavit čelem.

4) Jak chceš, aby se jiní chovali k Tobě...

Odpovězte si na následující otázku - chtěl bych, aby mi někdo pomohl a přijal mě, pokud bych byl já se svojí rodinou v nějaké velmi tíživé (nebo život ohrožující) situaci? My v této situaci povětšinou nejsme. Máme však možnost na situaci těch, kteří jí procházejí, praktickým způsobem odpovědět.

Ačkoliv se na tuto skutečnost mohou dívat mnozí skepticky, věřím, že existují jakési Bohem dané duchovní zákony. Jedná se o jakési zlaté pravidlo, které Bible na jednom místě zmiňuje následovně:

"...Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik..." Galatským 6:7-8

V našich končinách bychom jej mohli přiblížit pořekadlem "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá...". Pokud bychom tento princip převedli do námi diskutované problematiky, pak svými osobními, ale i kolektivními postoji vůči utrpení druhých na sebe do jisté míry přivoláváme stejnou reakci. Zaséváš odmítnutí, sobeckost, zlo, neodpuštění, nebo pohrdání druhými? Pak stejné postoje možná sklidíš v různých oblastech svého života ty sám. Na úrovni států či Evropy to platí úplně stejně. Svět je extrémně složitý, včetně všech faktorů v něm působících. Existenci těchto principů však potvrzují lidé napříč náboženským vyznáním a kulturami. Co tedy chceme jako jednotlivci, ale i jako společnost zasít? Jsme okolnostmi postaveni před pole našich životů a nutně do půdy musíme něco zasít. Jaká semena to budou?...

5) Obohacení kultury

Jakkoliv se tento argument může zdát diskutabilní, minimálně u nemuslimské části imigrantů je podle mého názoru platný. Pokud nejsme zuřiví nacionalisté, pak křesťané a jiné skupiny z dálných kultur mohou obohatit naše vztahy a společnost.

6) Pomoc s nezaměstnaností - vymíráme

Průměrně informovaný spoluobčan ví, že Evropa vymírá. Může za to ničení křesťanských kořenů a hodnot, na kterých donedávna Evropa stála. Všudepřítomné sobectví, kariérismus a konzum způsobují, že máme stále méně dětí, což se nutně projevuje na nepříznivém demografickém vývoji. Jinými slovy - za pár let tu může být více lidí v důchodovém věku, než těch, kteří na ně budou vydělávat. Tento argument je ovšem platný pouze tehdy, pokud své hodnoty nezměníme. Pokud přehodnotíme své priority zpět k hodnotám rodinným, strašidelný demografický scénář tímto odvrátíme a žádné posily z venčí potřebovat nebudeme. Nemluvě o tom, že stačí více podporovat rodiny s dětmi na státní úrovni a problém se rapidně sníží.

7) Evangelizace

Jsem si vědom, že následující argument představuje v očích odpůrců náboženství spíše negativum. Pro všechny křesťany by však měl být velmi zásadním důvodem, který musí při posuzování svého postoje zohlednit. Je totiž pravdou, že předávat dobrou zprávu o Ježíši Kristu (evangelium) muslimům stojí nespočet misionářů ohromné pronásledování a smrt. Dostat se mezi muslimy v jejich zemích, kde je odpadnutí od islámu i evangelizace zakázaná pod trestem smrti, je totiž velmi nebezpečné. Nyní se však děje něco nevídaného - tito lidé přicházejí sami do naší země, kde nás nemohou zabíjet a kde nemohou tak snadno zabíjet ani ty, kteří od Islámu odpadnou. Nezapomínejme také na to, že sami muslimové jsou mnohdy ochromeni zrůdností, kterou zneužitý Islám může způsobovat a procházejí jakousi krizí víry, neboť se jejich filozofie ukazuje ve vší své nahotě. Nemluvě o tom, že zkušenost ukazuje na zajímavý fakt, že se s muslimy baví o Bohu mnohem lépe, než s průměrným čechem ateistou či "něcistou".

8) Možnost ukázat lásku a přijetí

I zde se možná jedná o ryze křesťanský argument. Pokud o to stojíme (ale i mimo to), pak nám Bůh prokazuje lásku, milosrdenství a přijetí. To stejné však požaduje také po nás.

Ježíš Kristus jednou řekl: "Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.". Mt 5:7

V neposlední řadě můžeme říct, že Bůh všechny tyto lidi miluje a záleží mu na nich. Respektuje sice naše právo na obranu a střízlivý postoj, věřím však, že Jeho srdce naše snaha pomoci druhým těší.

Zároveň všem křesťanům (a nejen jim) platí varování z Matoušova evangelia 25:34-46, kdy si Pán Ježíš naši pomoc nebo naopak neochotu pomoci bere osobně a vztahuje na jednání vůči Jemu samotnému.

9) Přijímání uprchlíků jako Boží princip

Již v době starého zákona existovalo mnoho válek a stav společností byl napříč celým starověkým světem velmi nestabilní. To vyvolávalo mnohé migrační vlny a tlaky. Bůh se proto musel vyjádřit i k této problematice. Jeho postoj je následující:

- "...ale zjednává právo sirotku a vdově, miluje hosta a dává mu chléb a šat." Deuteronomium 10:18.

- "Hostu nebudeš škodit ani ho utlačovat, neboť i vy jste byli hosty v egyptské zemi." Exodus 22:20

Pozn. V ekumenickém překladu se cizinec ("imigrant") překládá jako host.

Jinými slovy - podle Boží vůle mají mít cizinci stejná práva jako místní obyvatelé, nesmí být vykořisťováni, nesmí být poškozováni apod. Je pravdou, že i cizinci se mají chovat "dobře" a máme být také moudří ve svém rozhodování (tedy nikoliv spáchat kulturní sebevraždu neřízenou imigrací). Tento Boží postoj vůči cizincům však alespoň křesťané nemohou přejít a tvrdohlavě odmítat.

Jak se rozhodnout?

Pokud si jsme vědomi všech výše uvedených důvodů pro i proti přijímání uprchlíků, stojíme před velmi závažným rozhodnutím - jak se k ní postavit? Možná si to neuvědomujeme, ale právě těmito postoji píšeme moderní dějiny Evropy, potažmo celého světa. 

Ale abych byl upřímný, žádnou konkrétní či zkratkovitou odpověď, ani řešení nemám.

Osobně věřím, že je nutné všem uprchlíkům (bez rozdílu vyznání) v co největší míře pomoci! Oni jsou často skutečně jen obětmi okolností, nebo těch, kteří imigraci podporují...ať už je to Saudská Arábie, Turecko, nebo jiní...jsou to lidé, kteří mají své potřeby a cenu. Jsem si však vědom výše zmíněných rizik a protiargumentů. Z tohoto důvodu je zřejmé, že musí být tato pomoc velmi obezřetná a provedená způsoby, které nejzásadnější rizika co nejvíce eliminují. Dodejme však, že mnohá zmíněná rizika eliminovat do velké míry lze. Nesnažme se jim tedy vyhnout, snažme se je řešit!

Řešit se však musí okamžitě, neboť stále rostoucí nepokoje, výtržnictví a kriminalita z proudů některých imigrantů celý problém jenom vyostřuje. Tito výtržníci poprávu znechucují široké obyvatelstvo a zhoršují šance na pomoc těm uprchlíkům kteří to skutečně potřebují.

Vhledem k obecnému stavu a náladám ve společnosti bude pravděpodobně nutné zaujmout různé přístupy vůči následujícím skupinám:

A) UPRCHLÍCI vs. PŘISTĚHOVALCI

Bude nutné upřednostnit uprchlíky, na úkor ekonomických imigrantů, kteří "jdou pouze za lepším". Těch je však většina. I jim je však nutné alespoň do určité míry podat pomocnou ruku. Minimálně v jejich repatriaci (návratu) a prozkoumání jejich důvodů (i mezi nimi mohou být pronásledovaní uprchlíci). Mnozí z nich byli prostě oklamáni sliby ziskuchtivých převaděčů. Jsou však mezi nimi také výtržníci, vypočítavci a lidé, kteří pomoc nepotřebují. Ty je nutné za současné situace nekompromisně vykazovat zpět.

B) MUSLIMOVÉ vs. OSTATNÍ SKUPINY

Činění rozdílů se nelíbí mnohým humanitně zaměřeným skupinám a není politicky korektní. Ani já netvrdím, že není nutné muslimům pomoci. Vzhledem k nebezpečí, které Islám představuje a reálným excesům, které po celém světě provádí, je však nutné k této skupině běženců zaujmout zvláštní opatření. Pokud stojíme před otázkou, zda přijmout nějaké uprchlíky, pak podle mého názoru své ANO můžeme bez jakýchkoliv průtahů říci především všem křesťanům a jiným menšinám, které Islám pronásleduje a reálně jim hrozí smrt. V případě nemuslimů totiž výše zmíněné protiargumenty většinou neplatí. Navíc např. křesťané nemají kam jinam prchnout, neboť jsou v muslimských zemích často pronásledováni. Muslimové mají (někdy) více možností.

V celé problematice vidím tedy zásadní problém s přijímáním právě muslimských uprchlíků. Nezapomeňme však, že ne každý muslim=terorista. Mnoho z nich jsou skutečně umírnění a dobrosrdeční lidé, kteří sami utíkají před bestiálním vražděním pomatenců z IS. Jejich nestabilní ideologie a reálné zkušenosti s Islámem nás však musí vést k větší opatrnosti. V neposlední řadě považuji také tlak na povinné přijímání imigrantů v rámci kvot za sprostou totalitní nehoráznost kvůli které jsou emoce ještě více jitřeny.

Osobně nejsem proti přijímání i části muslimských uprchlíků. Pokud chtějí a budou žít vedle nás v pokoji a nebudou se radikalizovat, mohou mít právo s námi žít. Jejich přijetí na evropské území by však mělo být podmíněno respektováním našich hodnot a zákonů. Země by měly mít také možnost tyto (nebo i jiné) imigranty okamžitě vyhostit ze země, pokud budou podporovat nepokoje, šířit náboženskou nesnášenlivost, útočit na naše hodnoty a zákony apod. Jinými slovy - dát šanci, ale pokud se ukáže, že činí věci, kterých se evropané oprávněně obávají, vyhostit! Řešením by možná mohla být politika dočasného azylu. Určitě ne státní občanství "na počkání". 

Nicméně bych se spíše přikláněl k tomu, aby mohli být integrováni spíše do muslimských zemí, kde jim bude lépe a nebudou představovat riziko pro nemuslimské obyvatelstvo. Samozřejmě je také nutné řešit příčiny problému, ne jenom jeho následky!

Vedle toho je nutné si uvědomit, že finanční pomoc všem uprchlíkům na jejich území je mnohonásobně efektivnější, než v našich zemích. Preferuji tedy intenzivnější pomoc mimo území EU.

Závěr

Existuje spousta důvodů, proč se k imigrantům postavit zády. Stejně tak existuje spousta důvodů, pro jejich přijetí a pomoc. Podle mého názoru by měl každý civilizovaný člověk souhlasit minimálně s finanční pomocí na účely této humanitární katastrofy. Stejně tak bychom měli otevřít dveře všem skupinám, které se snadněji integrují a nepředstavují reálné riziko pro domácí obyvatelstvo (křesťané a jiné menšiny). Nesmíme však zapomenout ani na muslimské potřebné, kteří rovněž potřebují naši pomoc, lásku a přijetí. Věřím však, že máme právo na základě reálné negativní zkušenosti s Islámem zaujmout proti této skupině mnohem přísnější a opatrnější politiku.

Cílem článku bylo poukázat na reálná nebezpečí imigrace. Vedle toho jsem však chtěl poukázat také na to, že existují dobré důvody pro naši pomoc a milosrdenství. Nešiřte proto prosím nenávistné nálady vůči imigrantům! Buďme opatrní a střízliví, nepropadejme však nejnižším pudům a mediální masáži. Jsme lidé, máme možnost pomoci, tak jí v rozumné míře využijme.