31. otázka - Co je bible? Kdo ji napsal? Jak vznikla?

Slovo Bible znamená ve volném překladu "knihy". Jedná se o soubor 66 knih, které sepsalo v průběhu cca 1500 let kolem 40 autorů s různým vzděláním a sociálním postavením, na různých kontinentech, na rozličných místech a v různých jazycích. Celá Bible je rozdělena na dvě základní části - Starý a Nový zákon. Přesněji řečeno, jde o starou a novou smlouvu mezi Bohem a člověkem.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Bible není knihou, která by "spadla z nebe" a byla napsána či nadiktována samotným Bohem. Sepsali ji omylní lidé. Jako křesťané věříme, že Bůh inspiroval Jím zvolené jedince k zapsání jejich zkušeností s Ním samotným, Jeho národem nebo přímo k zapsání božích slov. Omylní lidé byli tedy vedeni neomylným Bohem, aby vytvořili neomylné dílo.

Jak probíhala inspirace Bible?

Ve skutečnosti to úplně přesně nevíme, máme určitou velmi pravděpodobnou představu, nikoliv však konkrétní techniku. Nebyli jsme tam a neslyšeli jsme nikoho z biblických autorů o tom mluvit. Věříme však, že to Bůh nějakým způsobem řídil a zajistil. Zcela jistě to většinou nebylo žádné doslovné diktování. Napříč celým spektrem biblických knih můžeme pozorovat různé styly a formy psaní, které odpovídaly úrovni a schopnostem každého z pisatelů. To ukazuje na skutečnost, že autoři měli určitou svobodu ve vyjadřování, které jim bylo vlastní. Obsah sdělení (historickou, věcnou a teologickou přesnost) však řídil/ vdechl sám Boží Duch. Bůh si tedy použil individuálních odlišností rozmanitých osob, skrze které vytvořil dílo bohaté na odlišnosti, avšak s jednoznačně identifikovatelným tématem a vnitřně konzistentním sdělením.

O čem Bible je?

Dovolte mi ji přirovnat k návodu k obsluze. Když si zakoupíte velmi složitý produkt, většinou se bez návodu neobejdete. Takový návod obsahuje zpravidla informace o tom, k čemu je výrobek určen, jak jej máme používat a co v žádném případě nemáme dělat, abychom nepoškodili jej, nebo lidi v jeho okolí. S Biblí je to podobné. Na jejich řádkách se dočteme informace o tom, kdo jsme, co je po smrti, jak se máme k sobě navzájem chovat, kým je Bůh a hlavně - jak s Ním navázat ztracený vztah. Svým charakterem na ni lze nahlížet také jako na milostný dopis láskyplného Otce Jeho odloučeným dětem.

A jaké je základní sdělení tohoto dopisu? Je především o milujícím a odpouštějícím, ale také spravedlivě trestajícím Bohu, který se sklání k rebelujícímu člověku a nabízí mu milost, odpuštění a nový život ve vztahu s Ním samotným. To vše v kontextu bolavých lidských dějin a příběhů obyčejných lidí a národů. Lidí, jako jste vy a já.

Ve skutečnosti jsme se ani po tisících let vůbec nezměnili a jako lidstvo jsme stále stejní. Hlavní hrdinové prožívali stejné pocity jako my. Prožívali lásku, odmítnutí, strach, nenávist, odpuštění. Biblické postavy též milují, nenávidí, lžou, intrikují, touží po moci, penězích, sexu. Změnilo se možná vnější poznání a okolnosti, lidská srdce však nikoliv.

Jak Bible nabyla dnešní podoby?

Bible v naší podobě ještě před 2000 lety neexistovala. Existovaly texty Staré smlouvy, které kolovaly v době Ježíšově formou různých svitků. Odvolával se na ně jako na autoritativní zjevení od Boha a zároveň ukazoval, že se napříč celým Starým zákonem píše o Něm samotném, jakožto o přicházejícím mesiáši. Svým příchodem, smrtí a zmrtvýchvstáním však Ježíš starou smlouvu nezrušil, nýbrž ji naplnil a přinesl smlouvu novou. Mnoho Ježíšových slov, Jeho učení a vykonané skutky zapsali Jeho učedníci do tzv. evangelií, která nyní tvoří nosnou část Nového zákona. Další důležitou částí je kniha Skutky apoštolů, která pojednává o prvních letech rozmachu církve. Poslední a nejpočetnější velkou částí novozákonních knih tvoří dopisy, které psali apoštolové jako reakce na mnohé problémy, které řešily různé církevní sbory napříč starověkým světem.

V období rané církve kolovaly jednotlivé "knihy" Nového zákona po církevních sborech jako samostatné texty. Tzv. kanonizace, kdy Bible nabyla dnešní podoby, proběhla až o cca 300 let později na církevním koncilu (roku 382 n. l.). Na základě toho se řada lidí domnívá, že Bibli vytvořila nějaká konkrétní církev. Formálně vzato ano, nicméně nikoliv fakticky [1, s. 83]. Ke kanonizaci došlo mj. i proto, že bylo nutné reagovat na množící se hereze a falešná učení, která se do církví postupně dostávala. Bylo pouze formálně potvrzeno to, co většina křesťanů od dob Ježíše Krista uznávala jako autoritativní texty. Drtivá většina novozákonních spisů totiž měla autoritu sama o sobě a nebylo o nich žádného sporu (první neformální seznam, který je téměř totožný s naší Biblí, byl podle některých pramenů vytvořen již kolem roku 170 n. l. a jmenoval se "Muratoriho kánon"). Bible tedy v dnešní obsahové formě (jak ji známe nyní) začala existovat až po roce 382 n. l. Avšak Bible jakožto Boží slovo (tedy biblické texty) existovala a plnila svoji úlohu od svého počátku.

Závěrečné shrnutí

Bible je hlavním zdrojem křesťanské víry, tzv. božím slovem. Napsalo ji mnoho autorů, napříč staletími, s překvapivě jednotným a vnitřně konzistentním sdělením. Mnohá staletí byly biblické texty používány samostatně. K jejich kanonizaci do dnešní podoby došlo na konci 4. století.