29. otázka - Proč by mělo být křesťanství jedinou pravou vírou?

V sekci Věda a víra se budeme zabývat důkazy a argumenty pro existenci Stvořitele. Tyto důkazy nám sice poskytnou informaci, že "nějaký" inteligentní Tvůrce existuje, nedozvíme se však, o jakého Boha se jedná. Je to Bůh křesťanů? Muslimů? Nebo snad bohové hinduistů? Máme před sebou velmi závažné otázky, které je nutné prověřit. Proč by právě Bůh křesťanství měl být tím pravým a jediným Bohem, který stojí za to, abychom Mu vložili do rukou celý náš život a upnuli k Němu všechnu svoji naději?

Mnoho lidí nároky křesťanů na výlučnost Ježíše Krista velmi popuzují a považují je za politicky nekorektní projev neúcty vůči ostatním lidem, kteří vidí svět jinak! Troufalá drzost, která vede k nenávisti a vytváří napětí a rozdíly, řeknou.

"Určitě je dobré připustit možnost, že by se člověk mohl mýlit..., a není dobré si tvrdohlavě stát za svým názorem bez ohledu na to, jaké důkazy jsou proti nám. Taktéž bychom neměli činit vážná rozhodnutí bez nezaujatého přehodnocení všech důkazů. Ale - máme zůstat otevření i tehdy, kdy všechny důkazy ukáží, že existuje jen jeden závěr? To je to samé, jako chyba uzavření se. Co když je absolutní stanovisko pravdivé? Otevřenost bychom si neměli plést s prázdným rozumem. Člověk by nikdy neměl zůstat otevřený druhé alternativě, pokud jenom jedna může být pravdivá." - křesťanský filozof Norman Geisler [24, s. 38].

Při odpovědi na tuto otázku neexistuje žádná univerzální a jednoznačná odpověď. Při výkladu se omezím na stručný nástin několika základních argumentů, které budou v ostatních otázkách blíže rozvedeny. Uvědomuji si přitom, že někomu může scházet bližší srovnání křesťanství s jinými náboženskými systémy, pro omezený prostor se však omezím pouze na výjimečné rysy křesťanství - věřím, že tyto argumenty hovoří samy za sebe.

1) Ježíš Kristus - osoba, které se nikdo nemůže rovnat

"Tento Ježíš Nazaretský si bez peněz a bez armády podmanil více lidí, než Alexandr Veliký, Caesar, Mohamed či Napoleon; bez vysokého vzdělání přinesl více světla na lidské a božské záležitosti než všichni filozofové a vědci dohromady. Bez řečnického vzdělání hlásal slovo života tak jako nikdo před ním a po něm a dosahoval výsledky, které leží za hranicí možností řečníků či poetů. Bez napsání jediného řádku rozhýbal více per, připravil témata více kázání, úvah, diskuzí, poučných knih, uměleckých děl a chvalozpěvů než celá armáda slavných mužů od starověku až podnes." - Philip Schaff, historik [24, s. 76].

Ježíš, zvaný Kristus, je absolutně nesrovnatelný fenomén, který rozdělil dějiny lidstva na dobu před Jeho narozením a dobu, která přišla po Jeho smrti a zmrtvýchvstání. Na světě není osoba, která by vyvolávala více kontroverzí, rozpaků a otázek jako On.

Žádné jiné náboženství se nemůže rovnat s křesťanstvím, co se týče identity jeho zakladatele. Ve všech významných světových náboženstvích je důležité samotné učení, nikoliv ten, kdo učení přinesl. V křesťanství je to naopak, učením je osoba, je jím sám Ježíš a vztah s Ním. Buddhismus založil Buddha, konfucianismus Konfucius, islám Mohamed, hinduismus ani zakladatele nemá. Všichni tito učitelé přišli, učili, zemřeli a slehla se po nich země. Ježíš je však naprosto jedinečný ve všech ohledech. Ježíš uzdravoval slepé, chromé, malomocné, křísil z mrtvých, vyháněl démony, odpouštěl hříchy. Nejvýznamnější je ale skutečnost, že se žádný z ostatních zakladatelů světových náboženství neprohlašoval za Boha. Ježíš sám sebe považoval za vtěleného Boha, který učil lidi pravdu - On sám se s Pravdou ztotožňoval:

"Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci (tj. Bohu) než skrze mne." (Jan 14:6)

Což o to - "jsem Bůh" o sobě v historii prohlásil kdejaký blázen. To samozřejmě uznávám. Troufám si však tvrdit, že žádný z těchto bláznů nezměnil běh dějin, neproměnil životy milionů lidí, nemá stamiliony následovníků, nebyl excelentním rádcem a učitelem, ale co hlavně - žádný z nich nevstal z mrtvých.

Pokud se tedy ptáte, proč by mělo být zrovna křesťanství to pravé, pak vězte, že pravé křesťanství je o živém Bohu, který se stal člověkem, během svého života strhával davy, činil mnohé zázraky a znamení, nechal se kvůli nám ukřižovat, ale smrt ho nemohla zadržet - byl vzkříšen. Jako vzkříšený se vrátil do své slávy, kterou měl dříve, než byl svět. Žádný zakladatel náboženství ani náboženský učitel se postavě Ježíše Krista nemůže rovnat. Ani v tom, kým byl, ani v tom, co činil, ale ani v historických důkazech, které hovoří pro pravdivost jeho výroků a ověření jeho identity. Více podrobností o Ježíši Kristu, včetně důkazů pro Jeho vzkříšení, naleznete v samostatné sekci otázek o Ježíši Kristu (ot. 46 - 51).

Poznámka: je velmi zajímavé, že mnoho lidí nemá problémy se bavit o Buddhovi, Konfuciovi či Mohamedovi. Když však zmíníte slovo "Ježíš", mnohdy začnou být agresivní, odtažití či jinak podráždění. Proč způsobuje takový zvláštní neklid? Co myslíte?

2) Bible, jedinečná kniha, která nemá konkurenci

Jak již bylo řečeno, křesťanská víra stojí především na osobě Ježíše Krista, který je živým a působícím Bohem. Křesťanství však nestojí jen na subjektivní zkušenosti s Ním. Křesťané jsou rovněž "lidé knihy", kterou nazývají Bible.

Výjimečnost Bible křesťané nespatřují pouze v tom, že je bezkonkurenčně nejrozšířenější, nejpřekládanější, nejčtenější a snad nejzajímavější knihou lidských dějin. Tyto důvody mají samy o sobě určitou vypovídací hodnotu, kvantita nicméně nezaručuje kvalitu ani není zárukou pravdy (tak by mohl poznamenat nejeden skeptik).

Jiné náboženské systémy mají také své svaté knihy. Hinduisté mají Védy, islám má Korán, mormoni mají knihu Mormon apod. V čem je tedy Bible jiná? Proč bychom měli vzít do rukou právě ji a ostatní odložit stranou? Přiznám se, že jsem všechny ostatní náboženské knihy detailně nestudoval. Podle mého názoru to není v silách jedince, ani kdyby tomu zasvětil celý svůj život a studoval je sto let bez přestání. Přesto bylo mnoho těchto knih prozkoušeno staletími - jak jejich praktický vliv na jedince a společnost, tak i podrobná kritická studia mnoha učenců, ze kterých částečně čerpám i já. Zkrátka a dobře - souhlasím a ztotožňuji se s výroky významných křesťanských badatelů a vědců, kteří se touto problematikou zabývali a shledali Bibli výjimečnou nikoliv pouze jako knihu slepé víry, nýbrž jako velmi solidně podloženou a otestovanou knihu, která nemá mezi jinými tzv. "svatými" knihami konkurenci ani v obsahu sdělení, ani svojí historicko-kritickou průkazností.

Bible sama o sobě si klade nárok na Pravdu a tvrdí, že disponuje jedinečnou autoritou přímo od Boha Stvořitele. Samozřejmě - to, že to tvrdí, ještě samo o sobě není důkazem, existuje však spousta doprovodných indicií, které tento nárok potvrzují.

Jedinečnost Bible:

• Jako na boží slovo se na ni (Starý zákon) odvolával sám Ježíš Kristus.

• Byla psána více než 1000 let desítkami různých autorů, z nichž se většina nikdy neviděla. Mezi těmito pisateli byly jak osoby významné a učené (např. král či lékař), tak osoby prosté, bezvýznamné a neučené (rybář či výběrčí daní). Přes všechny tyto rozdíly přináší a rozvíjí pozoruhodným způsobem jednotné poselství. To samo o sobě poukazuje na to, že nad všemi těmito chybujícími lidmi musel být "Někdo", kdo celou zvěst systematicky rozvíjel.

• Celá staletí se lidé snažili Bibli a křesťanství zničit. Nejednou v historii bylo čtení Bible nelegální a její vlastnictví bylo trestáno smrtí. Když však žádný despotický panovník či vládce nedokázal Bibli zlikvidovat fyzicky, přišla na řadu osvícenská a vědecká kritika. Ta se v posledních staletích snaží intenzivním způsobem napadat tvrzení Bible a prohlašuje, že je nedůvěryhodná, obsahuje pohádková vyprávění, pověry apod. Nikomu se však nezpochybnitelně zničit její autoritu nepodařilo (ačkoliv by se mnou mnozí nesouhlasili). Světové říše zanikly, utiskovatelé zahynuli, kritici jsou stále intenzivnější mírou umlčováni novými archeologickými objevy, ale Bible přetrvává.

• Obsahuje stovky pozoruhodně naplněných proroctví, která byla napsána prokazatelně mnohdy staletí před tím, než se stala.

• Je bezkonkurenčně nejlépe doloženou a věrohodnou historickou literaturou všech dob. Moderní textová kritika (vědní obor) a archeologie stále častěji potvrzuje pravdivost a historickou přesnost Biblických textů.

• Slova Bible "promlouvají" do životů milionů lidí a mnohým její poselství zázračně změnilo život. Jiným nezanedbatelným faktorem je vliv Bible na celé národy. Bible přinesla hodnoty, jako je důstojnost člověka, ochrana života, důstojnost ženy, soukromé vlastnictví, základ západního práva apod. Všichni víme, jaké jsou rozdíly mezi zeměmi, které se vyvíjely pod vlivem křesťanství, a zeměmi, které byly pod vlivem východních náboženství či islámu.

• Ačkoliv není jejím primárním účelem sdělení vědeckých poznatků, je i v této oblasti nadčasová a obsahuje některé pravdy, které tehdy nebyly známé a byly zjištěny až moderní vědou.

• Bible nese smysluplné poselství o tom, kým jsme, kam směřujeme a jakým způsobem naše dějiny skončí.

• Pojednání o zázracích a jiných divech nenesou mýtický charakter jako u mnoha jiných knih. Naopak - mnohá vyprávění obsahují i mnoho nepohodlných informací, kterými by si pisatelé se záměrem lhát spíše uškodili, než podpořili šíření své zprávy. To vše zvyšuje důvěryhodnost zapsaného textu.

Na podporu jedinečnosti Bible bychom mohli psát ještě dlouho. Ostatně existuje množství odborné literatury na toto téma. Tuto část chci zakončit slovy Williama F. Albrighta, (Ph.D., Litt.D., D.H.L., Th.D. LL.D.), jednoho z největších autorit všech dob na poli orientalistiky, svého času prezidenta Mezinárodní organizace starozákonních vědců, ředitele Americké školy orientálních výzkumů v Jeruzalémě, autora více než 800 publikací o archeologii a Biblických a orientálních výzkumech. K Bibli napsal toto:

"Čtenář si může být jist, že v Bibli nebylo nalezeno nic, co by podkopalo rozumnou víru a nic nebylo objeveno, co by mohlo vyvrátit jedinou teologickou doktrínu... Nepotřebujeme se již trápit tím, jak "harmonizovat" náboženství a vědu nebo "dokázat" Bibli." [25]

3) Poselství křesťanství

Na úvod tohoto argumentu bych rád podotkl, že pravé křesťanství ve své podstatě není náboženstvím, nýbrž vztahem s živým Bohem. Náboženství lze obecně vzato definovat jako soubor pravidel a příkazů, jak se dostat k Bohu a jak se mu zalíbit. Křesťanství však jde jako jediné opačnou cestou. Bůh křesťanství má tyto atributy, které jen těžko najdete u "konkurenčních" systémů víry:

• V křesťanství jako jediném se Bůh sklání k padlému a protestujícímu člověku jako první a nabízí mu svoji přízeň a přítomnost. Člověk k Bohu nemůže přijít z vlastních sil, proto mu jde Bůh vstříc a nabízí mu milost a odpuštění.
  
• Křesťanství je jediné náboženství, jehož úspěšnost se poměřuje tím, jak se chovám k druhým lidem. Nikoliv množstvím úkonů či modliteb, ale láskou k druhým.
  
• Bůh se o nás zajímá a miluje nás.
  
• Ví, jaké je to být člověkem, rozumí nám. Sám se pokořil a sklonil se na naši úroveň v Ježíši Kristu.
  
• Byl ochoten trpět místo nás a být odsouzen za to, co jsme udělali my, nikoliv On.
  
• Můžeme Jej znát osobně a navázat s Ním vztah, který Bůh sám popisuje jako vztah milujícího Otce ke svým dětem.
  
• Má vše pod kontrolou, každý atom ve vesmíru, včetně lidských dějin. Nikdo Jej nemůže zmanipulovat, nehroutí se pod přívaly emocí, je pevný a stálý.
  
• Křesťanství dává smysluplnou a konzistentní odpověď na to, kdo jsme, proč jsme tady a kam směřujeme.
  
• Křesťanství dává smysl utrpení a bolesti (oproti některým, kteří např. utrpení bagatelizují, nebo dokonce popírají jako iluzi).
  
• Křesťanské morální zákony a principy (odpouštět, milovat, respektovat svobodu druhého, úcta k životu apod.) jsou plně kompatibilní se svědomím člověka.
  
• Křesťanství přináší prvek rovnosti všech lidí před Bohem a odstraňuje jakékoliv "kastovnictví" či společenské členění. Před Bohem si jsme všichni rovni, jak popelář, tak král.
  
• Křesťanství identifikuje jako hlavní příčinu všech problémů lidstva zkaženost lidského srdce.
  
• Pravé (nikoliv falešné!) poselství křesťanství mění svět k lepšímu. Šíří lásku, odpuštění, soucit, pomoc chudým, dává důstojnost přehlíženým.
  

...

4) Bůh proměňuje životy svých dětí

Pokud byste sledovali napříč historií boží působení ve skutečných věřících, zjistili byste podivuhodné proměny osobností, charakterů, zázračné divy a změněná srdce Ježíšových následovníků. Např.:

• Ježíš proměňuje sobecké, nenávistné, nesmířlivé, bezuzdné a na různý způsob zkažené bytosti na lidi, kteří druhé milují, mají s nimi soucit, jsou milosrdní a ochotni se pro druhé obětovat. Existuje nespočet osobních svědectví, kdy různě zkažení lidé, kteří nenáviděli sebe i druhé nebo jiným způsobem druhým ubližovali, byli zasaženi boží mocí a láskou a pod tíhou tohoto poznání se celá jejich osobnost zásadním způsobem proměnila.

• Ježíš uzdravuje nemocné. Existuje bezpočet svědectví o nadpřirozeném uzdravení ve jménu Ježíše Krista. Bůh uzdravuje od jakýchkoliv nemocí, od alergií, ochrnutí, slepoty, hluchoty přes ledvinové kameny, neplodnost až třeba po rakovinu.

• Ježíš osvobozuje spoutané. Existuje také bezpočet těch, které Ježíš osvobodil z různých závislostí. V mnoha případech v podstatě okamžitě osvobodil mnohé těžce drogově závislé, závislé na alkoholu, cigaretách, pornografii a mnohých jiných otroctví. Osvobozuje i ze strachu a démonických svázaností.

• Ježíš dává sílu "jít proti proudu", nebo dokonce pro Jeho pravdu i zemřít (samotný počátek křesťanství byl charakterizován bestiálním pronásledováním, kdy byli Ježíšovi následovníci nemilosrdně a mnohdy hrůzně masakrováni. To jim však nezabránilo stát na Pravdě, kterou poznali. Stejně tak v dnešní době jsou tisíce křesťanů zabíjeny a mučeny pro svoji jejich víru). Ukázkovým příkladem je bestiální řádění tzv. Islámského státu.

• Ježíš přináší pokoj tam, kde je chaos, neklid a svár.

• Ježíš přináší naději tam, kde panuje beznaděj.

• Ježíš dává smysl života těm, kteří jej nemají a často chtějí spáchat sebevraždu.

V podobných příkladech můžeme pokračovat. Pokud bychom výše uvedené závěry porovnávali s konkurenčními systémy víry, pak bychom těžko našli nějaký, který "funguje" a přináší člověku to, co Ježíš. Jistě, satan prostřednictvích mnohých filozofií dokáže také konat nadpřirozené divy (např. uzdravovat). Stejně tak některá mírumilovná náboženství mohou přinést mnoho dobrého či určité pravdivé nauky (např. o lásce apod.). Lež se však stává tím nebezpečnější, čím hůře je rozpoznatelná! Kapka jedu v sudu čisté vody je mnohem zhoubnější než láhev s nápisem "jed". A to jednoduše proto, že se tváří jako pravda a nelze ji jako lež snadno identifikovat. Proto nechci tvrdit, že nikdo kromě křesťanů nevlastní bohulibé prvky či části poznání. Bez vztahu s Bohem a bez kontextu Jeho vůle je však i poloviční pravda neúplná, nedostatečná a v konečném důsledku marná.

Závěrem chci dodat, že výše uvedené výpovědi nejsou bezpodmínečným příslibem věřícím. Bůh mnohé uzdraví, mnohé ale z různých důvodů nikoliv. Z některých závislostí nás vysvobozuje hned, s jinými musíme bojovat dlouhodobě, čímž se můžeme mnohé naučit (vytrvalosti, závislosti na Bohu atd.).

5) Ostatní - ujištění božího Ducha

Tento bod je pro jednotlivce, který se setká s Bohem, snad ten nejdůležitější. Dříve jsem se snažil studovat mnohé argumenty a důkazy pro podporu křesťanství a existenci Boha, abych mohl uvěřit. Poté však, co se mi dal Pán Ježíš nadpřirozeným způsobem poznat, nepotřebuji žádný z těchto důkazů ani racionálních argumentů (jakkoliv mohou moji víru povzbudit). Má víra stojí více na božím doteku, božím vztahu a Jeho ujišťování. Nicméně jsem si plně vědom toho, že se zde jedná o ryze subjektivní záležitost a nelze ji žádným způsobem předat nebo "dokázat".

Bůh v lidských bytostech jedná mj. prostřednictvím svého svatého Ducha. Jím nás vede, dává nám pochopení různých věcí, "otevírá" nám pochopení Bible, usvědčuje nás z věcí, které se Mu nelíbí, ale také nás ujišťuje o tom, že Bůh je a že Mu patříme. Člověk, který uvěří v Pána Ježíše Krista a cele se Mu oddá, se podle Biblické terminologie v duchovním slova smyslu "znovuzrodí". Tehdy mu dá Bůh svého Ducha svatého, který v tomto člověku přebývá a začíná v něm formovat novou bytost, jež je více podobná boží dokonalosti (v praxi to znamená, že nám dává sílu a touhu milovat a poslouchat Boha, usvědčuje nás z hříchů, povzbuzuje, proměňuje naši povahu, smýšlení apod.). Pokud tedy člověk Bohu patří, pak boží Duch zvláštním a nepopsatelným způsobem dává tomuto člověku vědět, že Bůh existuje a že je Ježíš tou jedinou Pravdou a cestou k věčnému životu.

Jsem si plně vědom toho, že subjektivní zážitky, extatické stavy a pocity, stavy vnitřní harmonie apod. zažívají i lidé z jiných náboženství. Stejně tak oni mohou tvrdit, že jsou naprosto přesvědčeni o tom, že oni mají pravdu a "něco uvnitř" jim to říká. Z argumentačního pohledu je to slovo proti slovu. Přesto považuji za nutné tuto oblast zmínit. Pochybujete-li, zkuste si položit následující otázku - co byste očekávali, pokud by existoval živý Bůh, který má zájem o vztah s vámi? Očekávali byste, že vám nějak odpoví a ujistí vás o správné cestě, nebo nic takového čekat nemůžete? Proto zkoumejte...pokud existuje všemohoucí Bůh, má také jistě moc k tomu, aby vám dal jasné ujištění, že jste tam, kde máte být...

Závěr

Otázka dokazování pravdivosti křesťanství je obrovsky obsáhlá. Není tedy absolutně v mých silách ji zde dopodrobna vylíčit, ani přinášet obsáhlejší argumenty. Cílem této odpovědi bylo poukázat na výjimečné prvky, které křesťanství má. Je nyní na vás, zda je podrobíte dalšímu zkoumání a porovnávání s jinými věroukami. Chci také znovu zdůraznit, že jakékoliv argumenty nikomu "vnitřní zrak" otevřít nemohou. Je to pouze Bůh, kdo nám může dát poznat, kým skutečně je a kde leží Pravda.

Dovolte mi ještě poslední poznámku k tomuto tématu. Jedním z argumentů, proč vytvářet a držet falešnou toleranci je to, že jakákoliv náboženská výlučnost vede k nenávisti a násilnostem. Dovolím si však tvrdit, že pravá křesťanská výlučnost k ničemu podobnému nevede. Jistě, většina z nás ví, co napáchali mnozí lidé ve jménu křesťanství a bude o tom řeč i v jiných otázkách, nicméně pokud člověk následuje Boha podle Jeho vůle, k žádné nenávisti ani násilnosti z jeho strany nedojde. Ježíš nám přikazuje, abychom milovali dokonce i své nepřátele. Člověk s jiným názorem ale naším nepřítelem není, o co více jej máme milovat! A máme se snad cítit povýšeně či pyšně, že známe pravdu o Pánu Ježíši a většina lidí nikoliv? Vůbec ne! Není to naše zásluha. Je to pouze boží milost, že nám otevřel oči...nikdo z nás není lepší, než jakýkoliv ateista, nebo třeba muslim. Na výlučnosti a jedinečnosti Ježíše však trváme.

Závěrečné shrnutí

Křesťanství je jedinečné z mnoha různých důvodů. Svůj nárok na Pravdu zakládá především na identitě Ježíše Krista a průkaznosti Bible. Ačkoliv je víra již z logiky pojmu záležitostí víry a důvěry, nechal nám Bůh dostatek racionálních důkazů k tomu, aby Jej upřímní hledající mohli "vystopovat" a nalézt.