30. otázka - Vy věřící si všechno omluvíte a vysvětlíte, co?

Ano. Je to tak. Všechno se snažíme vysvětlit podle obecného rámce fungování světa, který jsme poznali. Ten však, kdo tuto otázku pokládá, jedná podobně. Každý den filtrujeme veškeré informace a vjemy podle svého poznání a přesvědčení. Je to, jako bychom měli nasazeny brýle, skrze které pozorujeme svět okolo nás. Někdo má nasazeny brýle ateismu, jiný agnosticismu, někdo třeba křesťanství. Pokud jste pravověrný ateista, na veškeré harmonické prvky a zákony přírody pohlížíte jako na dílo náhody bez hlubšího významu. Jakkoliv na vás svět ze všech stran přímo křičí, že za vší harmonií a dokonalými zákony existuje také "nějaký konstruktér", musíte všechny tyto výkřiky umlčovat, ignorovat, vytvářet krkolomné vysvětlující teorie a jakékoliv svědectví o nadpřirozenu potírat výroky o bludařství, sugesci apod.

Uveďme si jiný příklad. Jestliže bych přišel a vyhlásil, že jsem byl v Ježíšově jménu zázračně uzdraven z rakoviny, věřící člověk by vzdal Bohu díky, protože věří, že mě Ježíš skutečně uzdravil. Nevěřící lékař by pak tento fakt mohl vyložit třeba tak, že existují dosud neobjevené mechanismy našeho těla, které se z nějakého důvodu aktivovaly a tím rakovinu zastavily a nádory odstranily. Skeptik bude trvat na tom, že se musí jednat o podvod nebo nějaký druh placeba. Jiný může říct, že předchozí testy byly nesprávné a žádnou rakovinu jsem neměl.

Podobné je to i v praktičtějších příkladech, jako je nahlížení na konkrétní události dějin. Vzpomeňme teroristický útok 11. září v USA. Pokud z jakýchkoliv důvodů nevěříte vládě, budete na tuto událost nahlížet jako na zinscenovaný útok na objednávku vlády USA. Pokud vládě věříte, přijmete jejich oficiální verzi a interpretujete událost jako útok teroristů. Jste-li teroristou, bude pro vás tato událost hodna oslav a budete třeba i věřit, že se z toho bůh raduje. Pokud budete "fanda" spiknutí iluminátů či zednářů, pak pro vás bude mít tato událost možná úplně jiný rozměr. Chápete? Každý hledá důkazní podporu podle vlastního filtru, který tvoří jeho světonázor. Když budete chtít, tak si jakékoliv důkazy přizpůsobíte své teorii. Ve snaze obhajovat vlastní přesvědčení jsme všichni na stejné lodi. Proto je téměř bezpředmětné tuto otázku dále rozebírat nebo se kvůli ní hádat. Otázkou by mělo být spíše to, na čem právě svůj životní pohled stavíme a do jaké míry je v souladu s realitou a důkazy. Nevytýkejme si, že se každý díváme skrze brýle, které máme nasazené, ptejme se, které brýle obstojí v konfrontaci s realitou. Výše uvedená argumentace se týká křesťanství obecně. Rád bych se však zaměřil ještě na jednu konkrétní problematiku.

Jednou z nejčastějších námitek proti křesťanům v souvislosti s touto otázkou jsou nevyslyšené modlitby nebo problematika úspěšnosti věřících v normálním životě. Pokud se nám daří, vykládáme si to jako boží požehnání. Pokud se nám nedaří, vytváříme mnohá vysvětlení, proč tomu tak je. Skeptik se směje a poukazuje na to, jak se topíme v pasti a nesmyslnosti své víry. Já však tvrdím, že jakkoliv se můžu ve svých pokusech o vysvětlení nesplněné modlitby mýlit (a často se mýlíme!), nemění to nic na tom, jestli Bůh naše modlitby slyší či nikoliv. Bůh nám totiž nezaslíbil, že vyslyší každou naši modlitbu nebo že se budeme mít jenom dobře. Spousty věcí neznáme a mnohé nevíme. Proto podléhají i naše domněnky častým chybám a omylům. Je to, jako kdybych přišel do garáže, kde bych nenašel své auto. Jak mám tuto skutečnost interpretovat? Podle skeptika bych měl možná říct, že jsem žádné auto nikdy nevlastnil. Já ale vím, že auto vlastním. Včera jsem v něm přijel domů, máme jej zachyceno na rodinných fotografiích a moji známí si na něj také pamatují. Nebude tedy logické hledat jiná vysvětlení? Neznám pravdu, nevím, kde auto je. Je však logické se domnívat, že si jej spíše někdo půjčil, nebo bylo při nejhorším ukradeno. Tak nějak postupujeme i my křesťané, když nám modlitby nefungují nebo se nám nedaří tak, jak bychom očekávali. Víme, že auto máme, jenom možná někdy nevíme, kde právě je...

Závěrečné shrnutí

Každý člověk, včetně ateisty či agnostika, který věří v jakoukoliv myšlenku či boha, hájí svoji pozici a snaží se realitu "našroubovat" do svého světonázoru. Stejné je to i s námi křesťany. Je tedy nutné zkoumat, který postoj obstojí při hlubším zkoumání a v konfrontaci s naší realitou.